Indikátor spotřeby tepla není žádné měřidlo

Indikátor spotřeby tepla není žádné měřidlo

Ačkoliv je léto v plném proudu, zimu vám možná nemile připomnělo vyúčtování za vytápění. Téma se okamžitě stalo velice diskutovaným na fóru Okolobytu.cz, kde se začaly objevovat dotazy vztahující se k osazení radiátorů indikátory. Osadili jsme, ale nikde se nemůžeme dozvědět, v jakých hodnotách indikátory počítají. Tak bychom mohli velmi zjednodušeně shrnout jedno z vláken. K čemu nám indikátory tedy slouží?

Jak jsme vás již v diskusi ohledně indikátorů informovali, komentář našeho ověřeného odborníka Jarmily Trčkové ze společnosti ista, Česká republika, jsme zveřejnili v červnovém e-letteru Okolobytu.cz ve stálé rubrice komentujeme. Pro váš velký zájem komentář s výkladem a ukázkovými propočty zveřejňujeme i zde.

Hodnoty na indikátoru – z čeho vlastně vycházejí?

Poměrové měřiče nejsou absolutními měřiči z pohledu metrologie, protože neukazují žádné fyzikální jednotky (jako např. elektroměr, plynoměr). Jde o indikátory rozdělovačů topných nákladů (dále jen IRTN), které vyhodnocují povrchovou teplotu jednotlivých otopných těles v objektu a lze podle nich určit podíl otopného tělesa (uživatele) na celkovém množství odebraného tepla v Kč na patě domu.

Odečtené hodnoty z IRTN jsou dále přepočítány koeficienty. Jedním z koeficientů dle normy ČSN EN 834 (elektronické IRTN) nebo 835 (odpařovací IRTN) je zejména koeficient výkonu otopného tělesa a koeficient přestupu tepla z otopného tělesa na IRTN. Stanovení těchto koeficientů se odvíjí od rozměrů, konstrukce, typu a způsobu zapojení otopného tělesa a typu instalovaného IRTN namontovaného přesně definovaným způsobem.

Dalším koeficientem je poloha dané místnosti, způsob určení koeficientu místností není závazně stanoven. V praxi dochází k jejich stanovení několika způsoby a to buď dle návrhu metodiky rozúčtovatele nebo výpočtem dle tepelných ztrát jednotlivých místností (bytů).

V některých případech je výkon otopného tělesa nebo i poloha místnosti již naprogramována v IRTN a výsledný odečet je již zohledněn ve stavu na IRTN. Pro lepší přehlednost a informovanost konečného uživatele nejsou koeficienty skryty v IRTN a jsou uvedeny v konečném vyúčtování rozúčtovatele.

Jak mi hodnoty na indikátoru mohou pomoci ve sledování spotřeby?

Odečtená hodnota z IRTN nemá žádný vypovídající údaj v Kč. Na náměry má vliv celoroční průběh povětrnostních podmínek (každá zima je jinak klimaticky náročná) a dále pak jak je výše uvedeno, chování uživatele, poloha místnosti a velikost otopného tělesa. V praxi to znamená, že ten kdo má naměřeno nejméně jednotek (dílků) hradí nejnižší náklady v Kč za službu vytápění na metr čtvereční a naopak.

V případě systému přístrojů, které lze sledovat přes webový portál, lze zjistit, jakým poměrem se konečný uživatel se svojí spotřebou odlišuje od průměrného nákladu. Pro porovnání v rámci objektu a dle ceny za dílek z předchozího období lze velmi orientačně zjistit náklady za teplo za dané období.

Příklad výpočtu spotřebních nákladů na teplo, cena za dílek a za m²

Celkové náklady objektu: 1 000 000 Kč

Celková plocha objektu: 1 500 m²

Celkové přepočtené dílky objektu: 190 000 dílků

Celkové náklady objektu se v prvním kroku rozdělí na základní a spotřební složku, její podíl stanovuje vlastník objektu, pro příklad je použit poměr 50/50 (nejvhodnější pro přístroje instalované na otopných tělesech).

Základní náklady (dle m²) na otop: 500 000 Kč

Celková plocha objektu: 1 500 m²

Cena za m² 500 000/1500 = 333,33 Kč

Spotřební náklady (dle IRTN) na otop: 500 000 Kč

Celkové přepočtené dílky objektu: 190 000 dílků

Cena za dílek 500 000/190 000 = 2,63 Kč za dílek

Zohlednit je nutné i legislativní limity nákladů na vytápění

Dále je třeba při rozúčtování nákladů na teplo porovnat průměrné náklady na metr čtvereční jednotlivých bytů oproti průměrnému nákladu na čtvereční metr objektu, tak aby byla naplněna platná legislativa (limity mezi kterými se mohou pohybovat náklady na vytápění v Kč). V případě, že se uživatelé odlišují od průměrného nákladu, je třeba provést další korekce a úpravu výpočtové metody. Změna legislativy posunula minimální náklad (dolní hranici) z 60 % na 80 % a maximální náklad (horní hranici) byl zvýšen ze 140 % na 200 % průměrných nákladů na 1 m² plochy objektu.

Nezmeškejte žádný z komentářů našich odborníků. Jejich výklady k vybraným nejzajímavějším vláknům a řadu dalších důleižtých a aktuálních informací si můžete přednostně přečíst v pravidelně a bezplatně rozesílaném newsletteru Okolobytu.cz, který pětkrát ročně přináší čerstvé informace z oblasti SVJ a problematiky bytových domů. Přihlásit k odběru se můžete zde.

Autor: Redakce Okolobytu.cz