Opravdu musí být rádiové měřiče tepla a vody?

Před prázdninami (přesně 17/5/2014 v článku Jana Sůry) proběhla v iDNES.CZ zpráva, že dle Evropské směrnice bude od roku 2017 povinný dálkový přenos dat, a že většina domácností bude muset současné měřáky na vodu i teplo vyměnit. Pro mnoho SV to v tuto chvíli znamená další informaci, která míchá kartami výběru vhodných měřidel. Pokud ještě nemáme osazeno – je tedy prozíravé rovnou volit tyto typy? A pokud jsme je už osadily – znamená to, že za tři roky budeme všechny měnit a znovu platit? O výklad jsme požádali ing. Dušana Balaju, ředitele společnosti I.RTN s.r.o.

Kde jsou prameny chybného výkladu?

Zpráva v iDNES.CZ o další povinnosti od roku 2017 používat výhradně dálkový přenos dat, vyvolala řadu dalších dotazů. Protože do dnešního dne se neměl nikdo k tomu, aby uvedené tvrzení uvedl na správnou míru a tato zpráva koluje jako neoddiskutovatelný fakt mezi výbory SVJ, nezbývá, než se tohoto úkolu zhostit a doufat, že médium, které zprávu zveřejnilo, sjedná nápravu a to na stejném místě, kde umístilo onu zavádějící zprávu.

Ve článku není citovaná směrnice EU, ale zřejmě se jedná o směrnici 2012/27/ES o energetické účinnosti, ve které se o inteligentních měřičích hovoří.

Ve směrnici se sice hovoří o konečném uživateli, přičemž v podmínkách rozúčtování nákladů na teplo a vodu je často uživatelem míněn uživatel bytu, ale v případě uvedené směrnice jde pouze o nešťastný překlad. Stačí porovnat české znění směrnice s německou nebo anglickou mutací, kde se dostaneme k termínům Endenergieein­sparziel a end-use energy savings target, což se dá volně přeložit jako konečný energii šetřící cíl, ale v žádném případě se zde nehovoří o uživateli bytu. Ono to mimochodem i vyplývá z logiky věci.

Rozhoduje, kdo je konečným zákazníkem

Co je ve směrnici jasně definováno je konečný zákazník, kterým je fyzická nebo právnická osoba jež nakupuje energii pro své vlastní konečné využití. Konečný zákazník by měl dle směrnice dostávat informace z inteligentního měření tepla. Ovšem domácnosti nejsou konečným zákazníkem. Konečným zákazníkem je majitel domu, SVJ, nebo družstvo. A ti dále teplo dodávají do bytů, ovšem nikoliv jako energii, ale jako službu (ne nadarmo se používá termín Vyúčtování služeb). Stačí se podívat do zák.č. 67/2013 Sb.

Na koho a v jakém termínu se tedy povinnost dálkového přenosu dat vztahuje?

Jenže pozor, směrnice neukládá ani dodavateli tepla pro majitele domů, BD a SVJ, vybavit měření tzv. inteligentními systémy, což je v lidské řeči rádio (lépe dálkový přenos dat) a popř. on-line. Sice o nich hovoří, ale žádný termín stanoven není.

O inteligentních systémech se hovoří pouze v případě dodávek elektrické energie s tím, že v roce 2020 (nikoliv 2017, jak je tvrzeno v předmětném článku) mají být nainstalovány u elektroměrů, a to ještě z 80%.

A jako třešnička na dortu je v bodě (33) směrnice výslovně uvedeno, že je třeba řešit přístup k informacím, tam kde nebude zavedeno inteligentní (rozuměj dálkové) měření a je zde jmenováno rozúčtování a měření tepla a teplé vody. Tedy pravý opak toho, co bylo tvrzeno ve článku pana Sůry.

Analogie s trubičkovými indikátory není vzdálená

Připomíná mi to situaci před 10 lety, kdy jeden ze soudních znalců v oboru rozúčtování na svých seminářích všem sděloval, že vstupem do Evropské unie skončí trubičkové indikátory. Když jsme říkali, že žádný takový předpis není, tak jsme slyšeli odpověď – „on je soudní znalec, ten to musí vědět“. Tito dobří lidé si jaksi neuvědomili, že je soudním znalcem na rozúčtování, ale ne soudním znalcem na Evropské právo. Mimochodem, letos jsme oslavili 10 výročí vstupu do EU a trubičkové indikátory se dál a vesele používají a dokonce návrh novely prováděcího předpisu se odvolávám na normu ČSN EN 835, což je norma pro trubičkové indikátory (přesně řečeno pro indikátory bez napájení elektrickou energií pracující na principu odparu kapaliny).

Zde bychom mohli opravit rčení – za vším hledej ženu – na – za vším hledej firmu- On totiž ten soudní znalec hned všem dával spojení na firmu svého syna, která jim ony „právně nevyhovující“ indikátory vymění (povšimněte si té ÚŽASNÉ NESTRANNOSTI A NEZÁVISLOSTI soudního znalce). A v případě článku pana Sůry jde o to samé v modrém s rozdílem, že z toho profituje velká mezinárodní firma.

Moje babička kdysi říkávala, že člověk si nesmí nechat kálet na hlavu. A myslím si, že toto její rčení je nejlepší tečkou tohoto článku.

Autor komentáře: ing. Dušan Balaja, ředitel společnosti I.RTN s.r.o.

e-mail: dusan.balaja@irtn.cz

Autor: Redakce Okolobytu.cz