​Opravy v bytě – co, kdo a kolik bude platit?

​Opravy v bytě – co, kdo a kolik bude platit?

Foto: 123rf.com

Oprava topení, nová podlaha, výměna umyvadla mohli bychom jmenovat řadu dalších situací, kdy je nutné zasáhnout. A také zaplatit. Již od začátku roku platí nařízení vlády, které zpřesňuje ustanovení nového občanského zákoníku o placení drobných oprav v bytě a hrazení nákladů na jeho běžnou údržbu. To má mít na starosti nájemník. Nařízení vlády nyní situaci konkretizuje. Stanoví i cenový strop, kolik za opravy můžme zaplatit.

Drobné opravy zaplatíme sami

Jde například o čištění podlah, obkladů či odpadu, ale i malování nebo tapetování. Mezi drobné opravy, které musí platit nájemník, patří například opravy klik, zámků, elektrických vypínačů, vodovodních baterií nebo podlahových krytin.

Tisícovka a dost

Náklady nájemníka na jednu opravu nesmí být přitom vyšší než 1 000 korun. Částku přesahující tuto hranici doplatí majitel bytu.

Vládní nařízení také stanoví roční limit nákladů na drobné opravy nájemníka, a to na 100 korun na čtvereční metr podlahové plochy bytu.

Například nájemník v bytu o rozměrech 50 metrů čtverečních (podlahová plocha sklepů, balkónů a lodžií se počítá jednou polovinou) tak musí za drobné opravy v kalendářním roce vydat ze své kapsy pouze pět tisíc korun.

Nastavení jasných pravidel

„Je dobře, že světlo světa spatří naznačení hranice pro stanovení oprav, za které je odpovědný vlastník bytu, a naopak těch, která jsou na bedrech nájemníků. Rozlišujme hlavně běžnou údržbu – ta je definována v § 2 nařízení vlády č. 308/2015 Sb. o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu a je vždy na bedrech nájemce (viz § 2257 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a opravami, které jsou hrazeny nájemcem (viz opět § 2257 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) jen za předpokladu, že se jedná o drobné opravy,“ konstatuje Martin Kroh, předseda představenstva SBD Praha.

„Drobnost“ je pak definována v §§ 3 až 5 nařízení vlády č. 308/2015 Sb. o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu. Zatímco § 5 určuje „drobnost“ oprav jednoduchým finančním limitem 1 000 Kč za opravu, používá naopak § 4 věcné vymezení, kde limit jedné tisícikoruny neplatí. Je ovšem třeba mít na paměti, že § 6 uvedeného nařízení vlády pak stanoví celkový roční limit pro celkovou výši ročních nákladů na drobné opravy a jakékoliv další opravy již nejsou považovány za drobné.

Co paragrafy neovlivní

potíž spatřuji v tom, že nařízení vlády nezohledňuje chování uživatele / nájemce bytu a tedy nepromítá míru jeho vlivu na potřebu oprav v bytě. To může mít za následek, že se bude lišit potřeba drobných oprav u dispozičně shodných bytů jen vlivem rozdílného uživatelského chování. Samotná zkušenost pronajímatelů se pak může promítnout do nastavení nájemních podmínek (vliv na zvýšení nájmu při jeho sjednání), nebo naopak bude vést k pečlivějšímu výběru osoby nájemce a jeho rodinných příslušníků.

Autor: Redakce Okolobytu.cz