Potížista v bytovém domě. Díl I: Když mají sousedské vztahy trhlinu

Potížista v bytovém domě. Díl I: Když mají sousedské vztahy trhlinu

Foto: 123rf.com

Asi bychom nebyli daleko od pravdy, kdybych s trochou nadsázky tvrdili, že každý dům má svého potížistu. Některý většího, jiný třeba docela malého. Přesto ale dotyčný – nebo dotyčná – dostali od nás tuto nelichotivou nálepku. Může mít nespočet podob, od hluku, přes obecnou nepřizpůsobivost, až k neustálému blokování společných rozhodnutí. Jaké máme možnosti situaci zlepšit? I když se vám to možná bude zdát těžko uvěřitelné, ve většině případů to je možné.

Máme každý svého potížistu?

Na setkání s mentorem Stanislavem Nožinou jsem se nemusela nijak výrazně připravovat. Téma, které budeme probírat, bylo jasné: potížista. I když má náš bytový dům jen čtyři podlaží, pojem potížista mi není neznámý. Tento přívlastek dostali například sousedi, venčící každé ráno své dva yorkšíráky , kteří se v 6.15 s nepřetržitým štěkotem řítí po schodech z nejvyššího patra a pak, s nezmenšenou intenzitou štěkotu, letí ulicí. Stanislav Nožina mi ale během několika vět staví našeho potížistu do jiného světla. Představa opět klidných rán nabývá reálnější obrysy.

Místo štěkajících psíků jsme stejně dobře mohli použít souseda, kouřícího na sousedním balkoně, časté večerní mejdany o patro výše, věčného oponenta na každé schůzi. Z našeho pohledu – jasná kategorie potížisty. Mentor Stanislav Nožina začíná spletitý problém rozplétat.

Jak jsme problém dosud řešili?

Můžeme téměř s jistotou předpokládat, že se problém nevyřeší bez naší spoluúčasti. Od toho se odvíjí nezbytná otázka: Jak jsme problém dosud řešili?

„Nestačí se totiž při setkání jen kysele zatvářit, pozdravit na půl úst a problém pak za rohem intenzivně probírat s ostatními,“ vysvětluje Stanislav Nožina. Ptejte se sami sebe – jak mohu tuto situaci ovlivnit?

Jistě, není to pro většinu z nás snadné, ale musíme se problému umět postavit. Bez emocí, věcně a slušnou formou. Formulujte věty tak, aby oslovený necítil potřebu k útoku, ani k obraně. Hovořte o svých pocitech, jak tu situaci vnímáte, na druhou stranu mu poskytněte prostor pro jeho vysvětlení. Je zbytečné problém opakovat stále dokola, k cíli nepovede ani obviňování.

Vadí vám štěkot psů v domě? Setkejte se s majitelem a řekněte mu to. Stanislav Nožina doporučuje, abychom jasně a stručně popsali, s čím máme problém. Co nám vadí? Jaké z toho máme pocity? „Podle zkušeností více než 80 % spolubydlících, na kterých nám něco z jejich zvyků nebo chování vadí, si totiž nejsou problému vůbec vědomi. I když je přirozené, že se nám do konfrontace se sousedem nechce, je zde tedy velká pravděpodobnost, že hovor nebude tak vyhrocený, jak se obáváme.

Hodně můžeme jeho průběh ovlivnit správně zvolený začátkem, ze kterého vyplyne, že se druhá strana nemusí obávat žádné konfrontace. Je dobré hned v úvodu říci, že byste potřebovali vyřešit něco, co může vnímat jako nepříjemné, ale že mu to chcete říci, protože vám záleží na vašich vztazích. Tím se následující rozhovor dostane do podstatně příjemnější roviny,“ radí mentor.

Změna není mávnutí kouzelného proutku

Pokud nebude první setkání úspěšné, mentor doporučuje zkusit to znovu, případně se pokusit společně najít oboustranně přijatelné východisko.

Pokud by druhá strana používala agresivnější komunikaci a tlačila vás do kouta, zkuste vést další rozhovor tak, aby z něho vyplynulo, jaký negativní dopad by pro ně mohlo pokračování problému znamenat – tak snáze získají motivaci pro změnu chování. Přece nechtějí, aby se záležitost řešila na schůzi, abyste museli při opakovaném rušení nočního klidu volat policii…

Jak mentor zdůrazňuje, zásadní je, abychom problém řešili v reálném čase: „Lidé se obecně neumí korektně vzít za svá práva. Problém se časovým odstupem kumuluje, graduje a často se pak řeší nejhorší formou – bez přípravy a v afektu. V rámci jednoho domu se se svými sousedy budete potkávat i nadále a je dobré věnovat trochu přemýšlení a vlastní aktivity tomu, aby byly vaše vztahy pokud možno přátelské, nebo alespoň korektní. Změnit zaběhnuté vzorce našeho chování a automatismy jde těžko, ale je to možné. Vyžaduje to určité úsilí, které se ale určitě vyplatí.“ Také bychom si měli uvědomit, že změnit můžeme jen sami sebe, ostatní můžeme jen svými argumenty do určité míry ovlivnit.

Zaujalo vás téma?

Potížista v bytovém domě je již třetím tématem, které zazní v rámci říjnového semináře České akademie bydlení. Termíny jednotlivých konferencí a více informací naleznete na internetových stránkách České akademie bydlení.

Autor: Dominika Bučková