Spravedlivé teplotní senzory na zeď, aneb co nám nabízí skvělá denostupňová metoda

Společenství vlastníků jednotek jsou v poslední době pod palbou různých tištěných nebo internetových rádců pro SVJ. Některé jsou objektivní, některé už méně avšak jeden stojí za to, abychom se nad ním pozastavili. Jmenuje se Praktický rádce pro SVJ, ale ve skutečnosti to není nic jiného, než reklamní materiál několika firem, mezi nimi i firmy Maddalena. Takže bod jedna – nejedná se o rádce, ale o skrytou reklamu.

A přistupme k dalším bodům

Pouhým klikem se z uvedeného rádce dostáváme na stránky společnosti Maddalena, kde se dočteme, a teď cituji:

„Konečně už v našem domě nebudeme platit za ty, kteří vypínají radiátory a nechávají se přes zeď „zadarmo“ vytápět ostatními“

No to je opravdu úžasné. Pokračujme dále ve čtení:

„S teplotními senzory na zdi (české výroby) platí každý jen za skutečně spotřebované teplo… a všichni tedy spravedlivě.“

Na rozdíl od firmy Maddalena se rozúčtováním zabýváme již nějaký pátek, takže zkusím uvedená sdělení z 16/3/2015 doplnit o náš názor.

Ano, teplo si, mrcha, dělá co chce a nezůstane u Vás v bytě, ale klidně si částečně přejde i k sousedům. Obecně jsou ztráty tepla, nejen v bytech, ale i rozvodech největším problémem. I z tohoto důvodu vznikla ona „nenáviděná evropská směrnice“, na základě které se u nás zavedlo povinné měření a rozúčtování tepla. Stejně, jako jsem, coby žák školou povinný, nenáviděl povinnou četbu, tak musím říci, že ani tady se postupem let můj vztah k nesmyslným povinnostem nezměnil. Podobně mívám osypky, vždy, když někdo šermuje slovem „SPRAVEDLIVÝ“.

Vraťme se zpět k teplu

Ano, hovoří se o tzv. krádežích tepla, tedy o teplu, které odebírám přes zeď sousedům, ale na druhou stranu existuje pojem nucené teplo. Nucené teplo je teplo, které každý z nás vyzařuje svým tělem, a proto je v některých divadlech při představení k padnutí, je to teplo, které vydává naše žehlička, pračka, sušička, nebo pečící trouba, ale prvotně nucené teplo dodává zejména zdroj veškerého našeho života a světla, a sice slunce.

Co se týče krádeže tepla, tak ty jsou v naší české kotlině již řešeny vyhláškou na rozúčtování a tzv. klauzulí +/-40%. Tímto ustanovením je tato skutečnost ošetřena. Navíc zkušené rozúčtovací firmy ani s touto hranicí –40% již nepracují a používají vhodnější limit, a to –20% nebo –25%. Ale indikátory na radiátorech jsou navíc ještě jištěny před nuceným teplem. Elektronický Indikátor začne registrovat až od určité, předem dané teploty radiátoru, takže se opravdu elegantně a přehledně vyhne nucenému teplu. Logicky tuto možnost nemají dosluhující indikátory odparné, v lidové mluvě označovány jako trubičkové, které dnes už jen na některých objektech dožívají a nové se již neinstalují.

Trvale otevřené okno

Naopak oproti tomu u denostupňových teplotních snímačů obrana proti nucenému teplu neexistuje. Nechtěl bych být v situaci lyžaře, který celý březen stráví na sněhu a jarní sluníčko mu zatím vytápí jeho jižní byt, za což potom příslušně zaplatí. Protože tato metoda je zatím v plenkách, určitě se v budoucnu najde způsob jak tuto záležitost ošetřit. Ale zatím to ošetřeno není a není to tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo.

Aniž to považuji za důležité, uvádím pouze pro zajímavost, jak jsou vyvážené argumenty Maddaleny, jejich tvrzení, že indikátory na radiátorech neměří teplo, ale indikují pouze dílky. Možná by bylo dobré si o indikátorech zjistit něco více, protože indikátory měří střední povrchovou teplotu otopného tělesa, která je v korelaci s dodaným teplem, a teprve tyto hodnoty se přepočítají pomocí algoritmu na náměr, neboli na ony uvedené dílky.

Denostupňová metoda, také neměří teplo (sic!), také měří teplotu, a sice teplotu, která odpovídá její konzumaci a také tuto hodnotu přepočte na informaci, dle které je potom prováděno rozúčtování.

Co, ale považuji za naprosto zásadní, je to, že denostupňová metoda není nikterak ošetřena proti trvale otevřenému oknu. Kontrola teplotních senzorů v případě trvale otevřené ventilačky nepomůže, dojde k masivnímu zvýšení odběru tepla v místnosti, které úplně mine teplotní senzor a okamžitě vyjde oknem ven, a to nejen z místnosti, ale i z objektu. Jediným sekundárním důsledkem je snížení teploty v místnosti, takže ten, co nejvíce teplem plýtvá, platí vlastně méně. Jak geniální a jednoduché, budu-li jako předseda SVJ silný kuřák, nedám na denostupňovou metodu dopustit.

Uvedená skutečnost mne děsí a umím si představit i situaci, kdy já jako jedinec budu nejen platit za větrající kuřáky, ale mohu, přestože se budu chovat úsporně, platit více, než při dřívějším rozúčtování dle metrů čtverečných.

Teplotní senzory se umisťují pouze do obytných místností

Alarmující také je skutečnost, že není nikterak v teplotním senzoru ošetřena jeho demontáž a případné přemístění do nevytápěné komory. To svědčí o nevyzrálosti uvedené techniky. Pro srovnání, všechny dobré indikátory takovéto jištění mají a pokud dojde k neoprávněné manipulaci, okamžitě nahlásí chybu.

Nezapomeňme na informaci, že se teplotní senzory dávají pouze do obytných místností (je to logické, v kuchyni by se za nucené teplo nikdo nedoplatil, nebo by se muselo zavést několik nových, tolik odsuzovaných, koeficientů), takže stačí přestěhovat domácnost do kuchyně a šetřit a šetřit a šetřit s otevřeným oknem a topením na plné pecky.

A to nemluvíme o koupelnách a záchodech, kde mohu beztrestně veškeré dodané teplo odsávat ventilátory.

Pozor na neexistující normu

Další důležitou skutečností, taktně zamlčenou, je to, že na denostupňovou metodu neexistuje žádná norma. Zatímco indikátory na radiátorech mají evropskou i českou normu ČSN EN 834 (popř. ČSN EN 835 pro odparné), tak u denostupňových senzorů široko daleko na žádnou normu nenarazíte. Je to v podstatně logické, chtěl bych vidět, která autorita by takovou normu, kde se stanovuje spotřeba tepla dodávaného v celém bytě, stanovila měřením pouze v některých místnostech bytu, schválila a obhájila. Je to podobné, jako byste stanovili vzdálenost z Prahy do Brna pouze změřením kilometrů do Velkého Meziříčí. Již se těším na budoucí soudní spory, které budou stavět výhradně na dobrozdáních soudních znalců, přičemž co znalec, to jiný názor.

Nepodstatná není ani skutečnost, že ve výše zmiňované evropské směrnici, není denostupňová metoda ani zmíněna ani povolena. Vždy a důsledně se ve směrnici hovoří výhradně o exaktních měřičích tepla a jako jedinou alternativu směrnice připouští indikátory na radiátorech. Že se přesto v našem prováděcím předpisu tato metoda vyskytuje, přičítám dobrodružnému rysu povahy ministerských úředníků, kteří se nebojí neprověřenou a neodladěnou metodu zahrnout do zákonného předpisu.

Opominu jiná sdělení Maddaleny v převlečení za rádce pro SVJ, jako je sdělení o reklamacích, které jsou pouze u indikátorů, stejně jako o informacích o protékajícím záchodě. To jsou buďto úplné nesmysly nebo je to sčítání jablek s hruškami .

Důležité jsou úspory tepla

Suma sumárum, chci-li šetřit teplo (a to nejen v bytě, ale v celém objektu) je rozumné instalovat indikátory na topení . Pokud mi o úsporu tepla nejde a chci pouze zjistit, kdo jaké konzumuje teplo, potom je lepší metoda denostupňová.

Pokud hledáme k tomuto sdělení objektivní parametr, tak dnes již jsou v Energetické lize zdokumentovány desítky domů, které pomocí revitalizace a následného „měření tepla“ pomocí indikátorů na radiátorech dosáhly takových úspor, že vykazují parametry nízkoenergetického domu. Do dnešního dne nevíme o takovém domě s teplotními senzory. Nemusím dodávat, že zde se jedná o skutečné úspory, protože každoroční vysoké platby za teplo pasují jednorázové platby za indikátory a následné rozúčtování do role drobných výdajů.

Autor: Dušan Balaja, I.RTN

Autor: Redakce Okolobytu.cz