​Topíte moc, nebo extrémně málo? Přichází nová vyhláška 269/2015 Sb.

​Topíte moc, nebo extrémně málo? Přichází nová vyhláška 269/2015 Sb.

Již čtyři dny je v platnosti nová vyhláška 269/2015 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj, která přináší změny v dosavadním způsobu, jakým se v bytových domech rozúčtovávají platby za teplo jednotlivým nájemníkům. Jaké důležité informace přináší a co bychom si měli zapomatovat? O rozhovor jsme požádali RNDr. Jiřího Klímu, ředitele odboru bytové politiky MMR.

Proč nová vyhláška 269/2015 Sb?

V podstatě se jedná o tři důvody:

  • lépe přizpůsobit právní úpravu rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu zákonu č. 67/2013 Sb., o službách,
  • reagovat na požadavek povinné instalace měřidel,
  • snaha o úpravu spravedlivějšího způsobu rozúčtování.

Jaké zásadní změny nová vyhláška přináší?

Je nově stanoveno procentní vyjádření tzv. základní a spotřební složky, je nově upravena výpočtová metoda při rozdílech v nákladech na vytápění. Základní složka nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce činí 30 % až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku. Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m² započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u příjemců služeb, kde jsou instalována měřidla, v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období.

V této souvislosti by bylo dobré připomenout podstatu obou pojmů, o kterých hovoříme. Čím se liší základní a spotřební složka?

Základní složka vyjadřuje tu část nákladů, která není závislá na chování příjemců služeb – konečných spotřebitelů arozúčtovává se každému podle tzv. započitatelné podlahové plochy bytu, nebo nebytového prostoru. Základní složka nákladů na teplo pokrývá permanentně náklady na pohotovostní výkon otopné soustavy, prostupy tepla, tepelné ztráty vnitřního rozvodu a náklady na temperování společných prostor domu.

Spotřební složka nákladů na teplo pokrývá náklady na teplo dodané do bytu otopnými tělesy, jehož množství může nájemce ovlivnit regulací přívodu tepla do otopných těles. Vychází z míry indikované spotřeby energie na vytápění. Rozděluje se mezi příjemce služeb podle údajů měřidel s použitím korekcí či výpočtů. Výpočtové metody zohledňují rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla, která je dána jejich polohou, velikostí otopných těles, způsobem připojení měřidel a projektovanou vnitřní teplotou.

Na seminářích i při jiných příležitostech sledujeme, že je kolem rozúčtování vždy vedena značná diskuse, navíc proti sobě stojí odlišné formy rozúčtování. Je to tedy nyní spravedlivější model?

Především v tom, že pokud dojde k překročení přípustných rozdílů v nákladech na vytápění, provede poskytovatel služeb úpravu výpočtové metody pouze u těch příjemců služeb, u nichž došlo k překročení některé stanovené hranice. U ostatních příjemců služeb se bude vycházet pouze z údajů, získaných z měřidel. Zatím se případné rozdíly v nákladech rozúčtovávají na úkor všech příjemců služeb v bytovém domě. Dnes na toho, kdo nepřiměřeně šetří, doplácejí ostatní příjemci. Protože každý se musí starat o vytvoření tepelné stability v domě, bylo nutné způsob rozúčtování upravit.

Co nová vyhláška změní v praxi?

Zvýšením poměru spotřební složky bude lépe a přesněji provedeno rozúčtování nákladů s ohledem na tepelně izolační vlastnosti objektu.

Nová vyhláška byla ve Sbírce zákonů vyhlášena pod číslem 269/2015 Sb. a v platnost vstoupila 1. 1. 2016. Vznik právních vztahů a nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se posuzují podle vyhlášky č. 372/2001 Sb., tedy stávající vyhlášky.

Děkuji za rozhovor.

Ilustrační foto: 123rf.com

Autor: Dominika Bučková