​Každé z dorůstajících dětí už potřebovalo svůj vlastní pokoj. Jak designéři vyřešili byt 3+1?

​Každé z dorůstajících dětí už potřebovalo svůj vlastní pokoj. Jak designéři vyřešili byt 3+1?

Foto: JSSS

Paní Olga se přičiněním osudu stala pro svá vnoučata nejen babičkou, ale v podstatě jediným členem rodiny, kterého mají. Byt, ve kterém žila, se stal i jejich domovem. Dosud Ondřej s Aničkou spolu bydleli v jednom pokoji. Teď dospívají a je nutná radikální změna.

Paní Olga vychovává svá vnoučata prakticky odmalička. Její dcera totiž ve svých 25 letech nečekaně zemřela. Děti do pěstounské péče dostala babička. Malé Aničce byl tehdy rok a Ondrovi čtyři. To už je ale dávno. Teď Anička studuje střední školu, veřejno-správní obor a Ondra se učí na zedníka. I když už dávno nejsou děti, jejich bydlení se ale prakticky nezměnilo. Teď nadešel čas.

Babička Olga s Aničkou a Ondrou bydlí v třípokojovém bytě. Paní Olga zde už žije 18 let. V bytě mají kuchyň, obývák a dva malé pokoje. V jednom spí babička a ve druhém Anička s Ondrou. Paní Olga moc dobře ví, že by děti už nutně potřebovaly soukromí. Byt je dispozičně špatně řešený a aby měli každý své soukromí, Ondra obsazoval obývák a babička trávila čas v kuchyni.

V rámci přestavby by tak mohla jeden pokoj dostat Anička a druhý Ondra. Paní Olga by si přála, aby v obýváku vzniklo místo, kde by mohla v noci spát a které by přes den nevadilo ostatním a případným návštěvám.

Ondra zůstane v původním pokoji, který dosud sdílel se sestrou. Pokoj pochopitelně dozná zásadních změn.


Jak by si přáli bydlet?

Ondra nechce mít pokoj vedle kuchyně, protože babička si tam nahlas pouští televizi a jeho to pak ruší, když chce mít ve svém pokoji klid. Ve svém pokoji by chtěl mít počítač, televizi a boxovací pytel. Anička nemá žádné zvláštní požadavky – snad jen velké zrcadlo, ale je pro ni důležité, aby měla pokoj jen pro sebe.

Babička Olga sbírá panenky, má spoustu šperků a na počítači hraje různé hry a karty. A taky se ráda dívá na televizi.

To vše budou mít designéři Kamila Douděrová a František Kobližka za úkol do nového pojetí bytu zakomponovat.

Vejdou se tři zcela rozdílné požadavky do jednoho bytu?

Jak vměstnat tři různá zadání tří lidí do jednoho bytu tak, aby to nebyl pelmel nesourodých interiérů? Pro designéry to nebyl lehký úkol. Hledali cestu, jak každému ze členů rodiny vytvořit na míru jejich svět, ve kterém si každý z nich žije po svém. Anička v metalovém, Ondra v bojovém, babička s panenkami.

"Věděli jsme hned, že obětujeme obývací pokoj ve prospěch pokojíčku pro Aničku, aby obě děti měly pokoj stejně velký, Babičce vytvoříme zákoutí u kuchyně namísto miniložnice. Potřebný prostor vznikne vybouráním příčky mezi kuchyní a ložnicí," popisuje navržené řešení designérka Kamila Douděrová.


Ondra v boxerském, Anička v metalu a kovu

Ondry pokoj, takzvaný boxerský, je připomínkou boxerského ringu. Místo postele má vysokou velkou matraci lemovanou lany, aby připomínala ring. Dalším stylovým prvkem je plechová skříň, která vždy bývala v šatnách. Lustr je kombinován s velkým lopatkovým větrákem.

Anička má pokoj ve stylu metalu. Podle designéra Františka Kobližky přesto, že pro základní barvu pokoje byla zvolena černá, nepůsobí místnost tmavě a smutně. "Vytvořili jsme dvojsmyslnou paralelu mezi tvrdým hudebním stylem a kovem jako materiálem. Kovová je postel s nebesy, černý kov je na světle, zrcadle, kovové jsou i barevné skříňky."

Babička Olga si pochvaluje důmyslná řešení

Kuchyň pro babičku navazuje na chodbu. Je světlá, v kombinaci se světlým dřevem na stěně. Její sbírku panenek designéři umístili na polopříčku mezi kuchyní a jídelním stolem. Spaní je vyřešeno rozkládací sedačkou pro každodenní spaní. Prostor babičky není nikterak velký, ale je důmyslně, účelně navržen. Kuchyň s jídelním koutem je pojata zlehka secesně, sbírka panenek je připomenuta v obrazech od Alfonse Muchy na stěně za jídelním stolem.

Všem třem se pak budou hodit nové skříně, které vyřeší i úložné prostory v bytě. Některé z nich budou i v nové předsíni.

Tuto rekonstrukcí třípokojového bytu si budete moci ještě prohlédnout 19. února ve 21.30 na Primě v pořadu Jak se staví sen.

Autor: Daniela Borská