sousedka

Správa domu 7 příspěvků Poslední příspěvek:
Dana 18. 12. 2017 12.33

Dobrý den,

obracím se na Vás s prosbou o radu. 32 roky bydlíme v panelovém domě, víc jak deset let sami dva s manželem, dcera se vdala a odstěhovala se. Posledních 20 let nám ztrpčuje život sousedka, která se nastěhovala do bytu pod námi. Bydlí sama, slyší pravděpodobně i padnout špendlík a tak vyžaduje absolutní klid od ostatních, nejlépe nechodit, nevařit, neuklízet- prostě jen sedět, ale neposunovat židli. Obviňuje nás, že o víkendu děláme strašný hluk, že se z toho zblázní. Vysvětlila jsem jí, že v pátek chvála Bohu odjíždíme na chalupu a vracíme se v neděli večer, takže jestli slyší hluk, nemůže to být od nás. Paní sousedka si asi naše víkendové odjezdy na chalupu ověřila, protože s tímto obviněním přestala, ale zase jí vadilo, že příliš hlasitě celý den mluvíme. Já ale argumentovala tím, že společně s manželem odjíždíme ráno v 6.00 do práce a vracíme se mezi 17-19 hodinou večer. Nyní jsem od června loňského roku ve starobním důchodu, její bušení na topení či smetákem do stropu už je neúnosné, nemluvě o tom, že to obtěžuje i ostatní sousedy v naší stupačce. Chtěla jsem to s ní řešit a povykládat o tom, co jí vadí a tak domovní důvěrník navrhnul, že nám umožní schůzku a za jeho přítomnosti jako svědka to proberme. Ač nerada, přistoupila jsem k tomuto řešení, zvláště, když jsem se dozvěděla, že si na nás u domovního důvěrníka několikrát týdně stěžuje a pomlouvá nás po celém domě. S tímto nesouhlasila. Tak jsem se několikrát pokoušela o osobní domluvu, ale neotevřela mi dveře, i když jsem věděla na 100%,že je doma. Před rokem nastoupila dcera do práce, tak občas hlídám malou vnučku. Je samozřejmé, že 4letému dítěti nezabráníte, aby občas poskočilo nebo se hlasitě zasmálo. Hned se ozve bušení do stropu nebo na topení a vnučka je z toho tak vyděšená, že už k nám nechce chodit, protože se bojí. Tak jsem to v létě řešila odjezdem na chalupu, kde jsem byla od května do poloviny září i s vnučkou, Možná i toto bylo příčinou, že si sousedka zvykla na hrobové ticho, takže nyní buší o to více, častěji a intenzivněji. Nejsem konfliktní typ, tak řeším situace následovně- vnučku při jen trochu hlasitějším projevu já i manžel okřikujeme(a to je mi líto nejvíce), maso naklepávám na klíně a destičku mám podloženou několika utěrkami, když mi něco upadne na podlahu, strnu hrůzou, no a k vysávání sbírám odvahu a rozmýšlím, kdy by to bylo nejvhodnější, aby to sousedka "přežila". Ale stejně jakmile zapnu vysavač, ať už je to v 10 hod.(dřív si netroufnu), ve 14 hod.(přes poledne si také nedovolím), zuřivě buší. Po 18 hodině už musí být u nás úplný klid. Mám přes 10let Parkinsonovu chorobu, hůře se pohybuji a když jsem ve stresu, přestávám chodit úplně. Když musím ven, používám z důvodu stále se zhoršující nestability při chůzi hůl nebo chodítko, ale doma si tyto pomůcky netroufnu používat, abych náhodou neťukala do podlahy a nebyly problémy. Manžel mi nadává, protože tím, že nepoužívám tyto pomůcky, měla jsem opakovaně několik škaredých pádů. Asi jsem, promiňte mi ten výraz , blbá, že se nedovedu ozvat, ale jak jsem říkala, nejsem konfliktní typ.


pepe reaguje na: Dana 18. 12. 2017 13.26

Přesně z tohoto důvodu jsem nikdy nechtěl do panelákového bytu plovoucí podlahy, viz cituji: "...když mi něco upadne na podlahu, strnu hrůzou,..." Navíc když přitom někdo nedělá hlavu s kvalitní zvukovou izolací. Zlaté parkety + koberec.

Dana reaguje na: pepe 18. 12. 2017 13.53

nemáme plovoucí podlahu, ale před 2 lety jsme rekonstruovali koupelnu a WC a zároveň jsme si nechali udělat novou podlahu v kuchyni a předsíni z PVC s odhlučněním(právě z výše uvedených důvodů). Dříve jsme měli koberce všude, ale rozdíl v bušení na topení od naší paní sousedky jsem nezaznamenala.

eliška (celkem příspěvků: 30) reaguje na: Dana 18. 12. 2017 16.38

Myslim,že jste toho udělala dost,aby sousedka byla spokojená .Nepomáhá to,tak teď bych přešla na obyčejný styl žití .Používala bych všechny pomůcky ke svému životu,vnučku bych neokrikovala,neodjizdela bych,pokud nechci sama,ale hlavně bych si koupila kopacak a hrála si s balónem,aby si sousedka konečně užila.!!!

eliška
D reaguje na: eliška 18. 12. 2017 18.01

Asi máte pravdu, také jsem si říkala, že ji stále ustupujeme a ona po nás chce čím dál víc. Nechci dělat naschvály, ale asi to jinak nepůjde, než se chovat a žít jako ostatní nájemníci.

Eva reaguje na: D 19. 12. 2017 7.42

Paní, neustupujte, je to zakomplexovaná žena a bude vám dělat peklo ze života.Já na vašem místě bych ji doporučila pořádného chlapa, aby neměla roupy.Zdraví eva

Pet reaguje na: Dana 19. 12. 2017 7.58

Dobrý večer,

sousedka pod Vámi trpí psychickou poruchou - přecitlivělostí na zvukové podněty a aniž si to uvědomuje, Vás šikanuje. S některými nemocnými lidmi se nedomluvíte. Nechte ji bouchat na topení i na strop a vůbec na to nereagujte. Vy máte svědomí čisté, bydlení si platíte, tak si ho užívejte. Kdyby se Vám náhodou podařilo s nemocnou sousedkou mluvit, tak jí sdělte, že pokud jí vadí, že nad ní někdo bydlí, tak si může opatřit byt pod střechou. Klidně jí řekněte, že do stěn a do topení schválně bouchají jen hulváti a že od Vás takový rámus nikdy nevyšel a že přecitlivělost na běžné zvuky se dá léčit.

Partneři sekce

Raiffeisen stavební spořitelna Dastech
Reagujete na původní dotaz: Dana

Dobrý den,

obracím se na Vás s prosbou o radu. 32 roky bydlíme v panelovém domě, víc jak deset let sami dva s manželem, dcera se vdala a odstěhovala se. Posledních 20 let nám ztrpčuje život sousedka, která se nastěhovala do bytu pod námi. Bydlí sama, slyší pravděpodobně i padnout špendlík a tak vyžaduje absolutní klid od ostatních, nejlépe nechodit, nevařit, neuklízet- prostě jen sedět, ale neposunovat židli. Obviňuje nás, že o víkendu děláme strašný hluk, že se z toho zblázní. Vysvětlila jsem jí, že v pátek chvála Bohu odjíždíme na chalupu a vracíme se v neděli večer, takže jestli slyší hluk, nemůže to být od nás. Paní sousedka si asi naše víkendové odjezdy na chalupu ověřila, protože s tímto obviněním přestala, ale zase jí vadilo, že příliš hlasitě celý den mluvíme. Já ale argumentovala tím, že společně s manželem odjíždíme ráno v 6.00 do práce a vracíme se mezi 17-19 hodinou večer. Nyní jsem od června loňského roku ve starobním důchodu, její bušení na topení či smetákem do stropu už je neúnosné, nemluvě o tom, že to obtěžuje i ostatní sousedy v naší stupačce. Chtěla jsem to s ní řešit a povykládat o tom, co jí vadí a tak domovní důvěrník navrhnul, že nám umožní schůzku a za jeho přítomnosti jako svědka to proberme. Ač nerada, přistoupila jsem k tomuto řešení, zvláště, když jsem se dozvěděla, že si na nás u domovního důvěrníka několikrát týdně stěžuje a pomlouvá nás po celém domě. S tímto nesouhlasila. Tak jsem se několikrát pokoušela o osobní domluvu, ale neotevřela mi dveře, i když jsem věděla na 100%,že je doma. Před rokem nastoupila dcera do práce, tak občas hlídám malou vnučku. Je samozřejmé, že 4letému dítěti nezabráníte, aby občas poskočilo nebo se hlasitě zasmálo. Hned se ozve bušení do stropu nebo na topení a vnučka je z toho tak vyděšená, že už k nám nechce chodit, protože se bojí. Tak jsem to v létě řešila odjezdem na chalupu, kde jsem byla od května do poloviny září i s vnučkou, Možná i toto bylo příčinou, že si sousedka zvykla na hrobové ticho, takže nyní buší o to více, častěji a intenzivněji. Nejsem konfliktní typ, tak řeším situace následovně- vnučku při jen trochu hlasitějším projevu já i manžel okřikujeme(a to je mi líto nejvíce), maso naklepávám na klíně a destičku mám podloženou několika utěrkami, když mi něco upadne na podlahu, strnu hrůzou, no a k vysávání sbírám odvahu a rozmýšlím, kdy by to bylo nejvhodnější, aby to sousedka "přežila". Ale stejně jakmile zapnu vysavač, ať už je to v 10 hod.(dřív si netroufnu), ve 14 hod.(přes poledne si také nedovolím), zuřivě buší. Po 18 hodině už musí být u nás úplný klid. Mám přes 10let Parkinsonovu chorobu, hůře se pohybuji a když jsem ve stresu, přestávám chodit úplně. Když musím ven, používám z důvodu stále se zhoršující nestability při chůzi hůl nebo chodítko, ale doma si tyto pomůcky netroufnu používat, abych náhodou neťukala do podlahy a nebyly problémy. Manžel mi nadává, protože tím, že nepoužívám tyto pomůcky, měla jsem opakovaně několik škaredých pádů. Asi jsem, promiňte mi ten výraz , blbá, že se nedovedu ozvat, ale jak jsem říkala, nejsem konfliktní typ.